Ke mne se za bílého dne, na akademické půdě nevhodně zachoval lékař, profesor, uctívaná kapacita svého oboru. Nebyla jsem vůči němu v pozici studentky, byla jsem jeho kolegyně. V mém chování, způsobu komunikace, vzezření, ani ustrojení nebylo vskutku nic, co by šlo označit jako provokativní, či vyzývající. Absurditu celé situaci dodával obor, kterému se ve svém životě věnoval, jeho pokročilý věk i jeho znalost mého rodinného stavu a víry. To nemá být zpochybnění prozíravosti a obezřetnosti, či užitečnosti kurzu sebeobrany, pouze konstatování, že při vší dobré vůli, existují situace, kdy zůstanete v šoku a nevěříte, tohle by mohla být skutečnost, protože se dočekáte, že pomyslné hranice překročí někdo blízký, komu důvěřujete.