Přidat odpověď
Renko, můžeš si být poměrně jistá, že jejich otec je hodně neschopný/nekvalitní/jakkoli to nazveme, výsledek je, že není dobrý otec. Nejsem člověk, co by jiné odsuzoval, opovrhoval a měl předsudky, jsem velmi tolerantní. Právě proto jsem si ho vzala.....viděla-li jsem na něm nějaké chyby, věřila jsem, že je spolu překonáme, že je to důsledek výchovy, nedostatku vzorů/příležitostí, že se každý chce přece zdokonalovat a že když ví, že je prchlivý, že na tom bude pracovat. A ono to pár let fungovalo, za svoje excesy se omlouval, snažil se to vynahrazovat a věř mi, že kdybych neměla pádný důvod (a že jich bylo spíš několik, něž jeden), se 3 dětmi bych ho neopouštěla. To je taky zároveň vysvětlení pro Monty, proč člověk obětuje raději svoji spokojenost, aby dětem zachoval rodinu a stabilní prostředí. Protože u nekvalitních jedinců lze po rozchodu očekávat problémy a větší tlak na děti. Taky je tam ten faktor, že když otec matce dětí důvěřuje a nechá na ní většinu péče o děti, tak (v našem případě) se většinou shodnou a kdybychom byli spolu, prostě by mě poslouchal a nenapadaly by ho blbosti.
Jinak k té kvalitě:
Mohla bych uvést příklad z minulého týdne, kdy jsem po dlouhé době s otcem dětí šla něco vyřizovat na úřad a protože paní to trvalo déle, než očekával, začal směrem ke protáčet oči a šeptat "to je pí.a". To slovo jsem neslyšela, co jsem od něj odešla - od nikoho, jen zprostředkovaně od nějakého spolužáka dětí.
Prostřední dcera po návratu od otce z víkendu "řve na mě, že dávám špatně nádobí do myčky, že jsem se rozbrečela", nejmladší "už k němu nikdy nechci, protože je na mě zlý".
Ty mladší 2 děti vídá sporadicky (od začátku odmítly střídavku) a nevydrží se k nim jeden víkend chovat tak, aby se jim u něj líbilo.
Předchozí