Jsem.

To, co v červnu obvykle funguje setrvačností, teď ani nestihlo nastartovat.

Každé pondělí ráno mě vyšťaví testování kázeňsky náročné třídy. Mám u nich první hodinu, takže je to na mně. Většina v pohodě, ale dva přijdou dřív, i když se nemusí testovat, a otravují, další má potřebu se předvádět, takže pořád jak kafemlýnek opakuje, proč tohle a proč tamto a že....je to strašně vyčerpávající. Dva přijdou pozdě, protože zapomněli, zaspali, nechtělo se jim...tak se nám to stejně kvůli nim protáhne do hodiny, přičemž nejde to nějak nakombinovat s výukou, protože mám jen jedny ruce a ty jsou po dobu testování uvězněny v rukavicích a zaměstnány pytlem na odpadky. Navíc tak začínám vlastně o hodinu dříve, což je pro mě kalamita za všech okolností, natož takhle .

No a pak už se to veze celý týden.

Samozřejmě opakujeme, ale nemůžu kvůli pár jedincům, co na to pekli celou distančku, dokola opakovat, to se pak zbytek nudí. Navíc i ti pracující potřebují moji pozornost, nechci je pořád odsouvat a podstrkávat jim samostatnou práci.

Do toho jsem dva týdny bez AP, takže ještě kombinuju s pomocí u žáka s odlišným mateřským jazykem (nestíhám překládat do španělštiny a zároveň korigovat zbytek třídy).

Navíc i učitelé zapomněli (nebo se ti noví nestihli naučit), co a jak dělat, aby fungovala mezitřídní spolupráce, a tak nějak si každý něco vymyslí a ve výsledku je z toho docela zmatek.

Sedmáci a osmáci si mají volit volitelný předmět. Stačilo online vyplnit jméno dítěte a dvakrát kliknout (třída, předmět). Po týdnu mám jen dvě třetiny odpovědí (termín byl dnes), takže stále nevíme, kolik bude skupin a tedy kolik učitelů bude třeba na jednotlivé předměty...

A u vlastních dětí také návrat do školy neprobíhá úplně bez problémů, potřebují to řešit nebo si o tom aspoň povídat...

Tak už prostě jen odpočítávám dny.