pevalo je to tak. Rozjede se to kvůli slovíčkaření, neustupnosti a egu.

Přidám příhodu z dětství. Když jsem na základce nechapala matiku, starší brachove se mi s ni snažili pomoci. A jak vysvětlovali a porad to do mě huceli, mně postupně docházelo, jak to je, ze mají pravdu, ze už to vlastně chápu, ale stejne jsem porad tvrdila, ze ne, ze to tak není a ze porad nevím co a jak. Víceméně jsem popírala matematiku. Nechtěla jsem ustoupit, vnimala jsem to jako prohru. Nevím přesně proč, ale kdybych tehdy přiznala a rekla : jo, delala jsem to blbě, mate pravdu, tak bych se ctila blba a moje sebevědomí by tím utrpělo.

Monty kolečka mi toto velmi připomínají, nejen tím, ze nejíst a nehubnout popírá matematiku.