Já bych zase nechtěla celý dny žrát nebo myslet na to co bych tak ještě sežrala nebo nakupovat, abych měla pořád co žrát.

To mi přijde jako opačný extrém k neustálému myšlení na to, abych nežrala. Já mám jídlo ráda, i vaření, baví mě, ale není středobodem mého žití. Prostě se třikrát denně trochu a pestře najim, občas si zahřešim, občas se zvážim, ale celý den myslet na jídlo v jakémkoli směru je otročina.