jé, konečně téma pro mne
jakožto rozený kavárenský povaleč nesnáším sport, nerada se na něj i dívám, naprosto mě nezajímá... nikdy (ani jako dítě) jsem nechápala radost z pohybu, považovala jsem to za protimluv bavilo mě chodit (to mi zůstalo), plavat (i to mám dodnes) a jezdit na kole, ale to byla spíš euforie z rychlosti, jinak prostě dopravní prostředek (ideálně k přepravě za vodou - plaváním, koupáním)... polovinu dětství jsem strávila na stromech nebo v lese s knížkou, na kole jsem akutně potřebovala nosič, abych na něj mohla cvaknout knížku, kdyby se tenkrát dělaly ty pěkné držáky na lahev, určitě bych v něm vozila smotaný paperback
jídlo se u nás řešilo vždycky, jsme prožraná rodina s mlsnýma hubama
veškeré diety u mne naráží na to, že mě lákají, že místo 50 g sýra si můžu dát kilo papriky, jenže mně ten objem bohatě stačí, mně jde o uspokojení chutí - miluju degustační meníčka, miniporcičky ve spoustě chutí... a tak nedokážu nahradit smetanu ve vaření, to jídlo pak je bez chuti... než bych si odpustila chleba s máslem a dala si misku ovesných vloček, budu raději hlady... přejídám se zcela nárazově, obvykle na akcích, kde je hodně druhů jídla, prostě ochutnávám jídlem nikdy nezajídám stres, smutek, vlastně se ani neodměňuju... ale patří k pohodě, k oslavám, k výjimečným příležitostem patří výjimečné jídlo...
nemám ve zvyku ujídat něco u televize, nechodím na druhou/třetí večeři... nejím chipsy, tyčinky, popcorn... ujídání mě láká někdy u práce na pc, nebo u čtení, to si pak dám pár oliv, balíček džiugas (tvrdý sýr) a malý balíček sušené šunky - jenže to sním za dopoledne, pak nemám na oběd hlad ani chuť a vydržím až do večeře (nebo to sním odpoledne a pak už nemám potřebu jíst)
jo a kvůli nadváze se do mne nikdo nenaváží - to je asi "výhoda" toho, když to přesáhne mez lehké nadváhy