No, jsem sice neštíhlá, mrňavá a kulatá, ale pohyb je pro mě radost:)
Musí to ovšem být pohyb se smyslem - miluju pohyb, který slouží k přesunu do cílového místa (takže chodit bych mohla pořád, nejradši bych se po všech pochůzkách pohybovala pěšky, kdyby mě teda furt nebrzdilo nějaké dítě, které po pár kilometrech vysírá, že už dál nejde :) ), miluju dobíhání tramvají, hlavně v takových těch průmyslových čtvrtích, jako je Libeň třeba, kde se nemotaj turisti do cesta :D, kdysi jsem ráda jezdila na běžkách s tím, že jsem je používala k přesunu do sousední obce, kolo dtto, když potřebuju někam dojet, tak mě to baví.
Taky mě těší pohyb, který něco vytváří - hrozně ráda třeba sekám trávu, ryju záhony a tak.

Ukrutně mě nebaví pohyb pro pohyb, považuju ho za strašné množství promrhané lidské energie, která by mohla něco vytvářet a nevytváří.

A ukrutně mě nebaví přes den víc posedávat, polehávat... těší mě, když se moje tělo hýbe. Minimálně když už vsedě, tak třeba s tužkou v ruce kreslící nebo tak :)
Dokonce jsem si kdysi i čítávala v chůzi, když teda jsem neměla zodpovědnost za žádné své odmladky :)
Je fakt, že děti mě v životě strašně přibrzdily a je pro mě úlevné, jak odrůstají, osamostatňují se a já se pomalu vymotávám z těch sice voňavejch, miloučkejch a milovanejch...ale přesto pout. Už to, že jsem si mohla včera večer dojít na nákup (3 km tam, tři zpátky), je taková úleva. Vlastně se těším na jejich pubertu