"Strádat člověk dobrovolně nevydrží, případný hlad nebo námahu mu kompenzují jiné kladné pocity než je jídlo či válení."

Souhlas, libiku.

Já mám teda BMI pod 25, váhu tudíž neřeším, ale řeším nedostatek energie a jsem si téměř jistá, že souvisí s nezdravým jídlem, které do sebe cpu a s nedostatkem pohybu. A přesto nemám vůli dost silnou, abych to zlomila.

A to cpaní souvisí s psychikou.

Já bych oddělovala ty, které prostě řekněme po čtyřicítce začnou pozvolna nabírat, protože jedí jako dosud a přitom nenavýšily fyzickou aktivitu. Protože hormony a příjem a výdej. A jelikož to není fatální, tak to prostě berou jako projev zrání a užívají si život dál a rády. Pokud do té doby nesportovaly, tak nezačnou.

A oddělovala bych je od těch, které jedí, protože něco zajídají. A takových znám dost. Obalily si tělo, a hlavně nervy tukem jako obranou proti něčemu, co by chtěly možná změnit, ale neudělají to z různých důvodů. Z různých důvodů se nemají rády.

Asi každá známe tu euforii, kdy se máme rády. A je jedno jestli proto, že euforie = nová láska, vesmír nám jde na ruku, daří se nám naše práce...) Pak jedeme na úplně jiné energetické vlně, neobviňujeme se a nezajídáme...