Sloni, já naštěstí nemám co. Jsem v penzionu bez zásob, můžu si tak akorát natočit vodu... Zítra v osm bude snídaně. Mám strašnej hlad, protože jsem disciplinovaně před "večeří" (ne, nikdo by to tu za večeři nepovažoval) uběhla osm kilometrů (za hodinu, převýšení 210 metrů). Jediný, co mě snad aspoň trochu omlouvá je, že mě to běhání fakt docela baví, když už se teda dokopu do těch kecek a ze dveří... ale nesmím o tom moc přemýšlet. Tady v posteli u telky je to totiž taky docela fajn