Na venkově u babičky se dítě zabavilo vždycky, jezdilo tam nadšeně jako malý a jezdí tam rádo i jako velký, i když teď už teda bez babičky, půjčuje si od ní barák. S kamarádem tam vymýšlí různé hry na principu "honby za pokladem", vypracovávají si k tomu vlastní příběhy a mapy, procourají široký daleký okolí...
Já moc nechápu, jak se dítě může "nezabavit", zvlášť když má sourozence. A skoro bych si troufla tvrdit, že čím víc organizovaný zábavy od útlého věku, tím horší schopnost sebezabavení se, což mi osobně přijde docela smutný.