Ono v tom prosinci vždycky přestalo pršet, tak jsem vyrazila, jenže jsem měla dvě děti (jedno svoje a jedno na hlídání za peníze) a kočár, co se nevejde do jediných dveří v domě. A samozřejmě ani do výtahu, který tam sice byl, ale jak byl v mezipatře a malý, tak to stejně byla strašná organizace. Než jsem se vymotala z baráku, tak uběhlo tak 45 minut a potom půlhodina cesty do Stromovky. Mezitím začalo samozřejmě zase lít nebo byl pomalu čas se vrátit, protože něco.

Ale ono je fakt možný, že to nebylo objektivně zlý, jen já na to mám hrozný vzpomínky, protože jsem byla unavená, samoživitelka a bylo to prostě na houby. Třeba to není městem, ale mně se to fakt tak spojilo, že ve městě to bylo s dětma hrozně těžký a zvlášť teda v zimě. Potom v Kolovratech, což je sice Praha, ale skoro vesnice a pak později na opravdové vesnici, mi to přišlo už o tolik snazší. Na kole můžeme sedět během minuty a ne, že by se tu člověk dočkal veřejného hřiště, ale zase jsou tu jiné věci.