Stará huso, měla jsem to stejně...plus ještě jsem s ním všude možně jezdila na koloběžce, on odrážedlo, kolo, nebo koloběžku, já koloběžku...na hřišti jsem si sedla možná tak třikrát za jeho dětství...on pořád všechno chtěl sdílet, hrát si společně...nebo jak píšeš, houpala jsem, dohlížela u prolézaček, dodávala odvahu, nebo záchranu apod...jenže to bylo dané tím, že syn chtěl chodit na hřiště prakticky jenom když tam nikdo nebyl, ostatní děti moc nevyhledával, buď před nimi prchal a nebo je zpovzdálí pozoroval