tak to bylo za mého mládí
občas jsem ostatní litovala, že "musí" do hudebky, kroužku, sportu, já jsem si mohla jen tak lítat
v dospělosti jsem ale litovala, že mě rodiče do ničeho nevedli a nikam nedali
sama jako dítě jsem nic nepodnikala, nebyla jsem ctižádostivá ani soutěživá, ani mě nenapadlo, že bych mohla sama od sebe něco chtít... (to zas souvisí se situací doma, "poslouchej a mlč" bylo krédem, vím, jak v 10 mě šokoval přítel matky, co se mě ptal, jestli chci chodit do folklorních tanečků, a já místo abych řekla chci-nechci, jsem koukala na mámu, co jako ona na to, a on - já se ptám Tebe... pro mě do té doby nepředstavitelné, někoho zajímá můj názor??)