Romano, syn hrozně dlouho žádné kamarády neměl, na žádných kroužcích ani příměstských táborech si nikdy žádné nenašel, ani z dětí v okolí...prostě si s nimi chvíli rád pohrál, ale pak nazdar, už je zase nějakou dobu vidět nemusel
.
Až když jsme našli dopravní kroužek (který by si nejspíš on sám asi nenašel a nezařídil), tak má konečně partu kamarádů, se kterými jsou v kontaktu jak online, tak si dávají srazy na nádražích a chodí spolu fotit a koukat na vlaky...nalítají toho po těch perónech docela dost, nahoru a dolů po schodech na jiné nástupiště, k tomu batůžek, plus kameru plus většinou i stativ...sport to sice není, ale nevysedávají po lavičkách v parcích