Marťasino, budeš se možná divit, ale přesně tohle mám za sebou. Vysoce kvalifikovanou práci za plat, za který jsem se styděla, to i ta prodavačka v Lidlu měla víc. Přitom jsem živila dítě. Exmanžel usoudil, že mi nebude dávat výživné, protože on se rozhodl, že nebude pracovat, a když přece nepracuje, nemůže platit výživné, ne? To přece dá každému rozum, že. Každá koruna výživného, co jsem kdy dostala, byla exekucí. O vymáhání exekucí a o přístupu soudů k samoživitelkám bych mohla napsat knížku, někdy jsem z toho měla dojem, že ve mně vidí nenažranou zlatokopku, která potřebuje peníze na kabelky, zlatý nehtíčky a dovolenou v Karibiku, soudci absolutně neměli představu o tom, kolik stojí dítě. Dneska jsem důchodce a k tomu čistý švarcák. Právně absolutně nepostižitelný, protože firma, pro kterou pracuju, má sídlo v zahraničí a nikdo z České republiky ji nedonutí, aby mě vzala za zaměstnance. Nicméně švarc mi dal dvě věci: peníze a svobodu. Peníze proto, že moje náklady byly nulové, ale dle zákona jsem si odečítala 60% paušálu. To byly čistý prachy, který mi - na rozdíl od toho zaměstnance - zůstaly v kešeni. I těch 7,5 roku mi pomohlo postavit se na nohy. Na čistý švarc jsem dělala 7,5 roku před důchodem. Mám tudíž výhodu, že znám problematiku jak OSVČ, tak i toho zaměstnance.