Asi si tu budu muset nejdřív počíst, co se počítá mezi dobré skutky, protože třeba prohodit pár slov s unavenou prodavačkou nebo s osaměle žijící starou paní považuju za samozřejmost, aniž by mi v hlavě bliklo, že by to mohl být "dobrý skutek".
Z poslední doby si vybavuju akorát to, že ráda hodím do futrálu nějakou tu dvacku pouličním hudebníkům, kteří pěkně hrají (třeba na Florenci hrávají dva na akordeon a housle tak krásně, že mi vždy zvednou náladu) nebo že jsem v zimě v mrazu sháněla na Pavláku, kde bych rychle mohla koupit deku starému beznohému, mrazem se klepajícímu bezdomovci (nesehnala, tak jsem mu aspoň koupila v mekáči teplou snídani), napsala pro cizí paní text s žádostí o finanční pomoc pro postiženou dceru, často pochválím na ulici nebo v MHD cizím ženám šaty nebo to, jak jsou sladěné (a ještě se mi nestalo, že by to některou viditelně nepotěšilo nebo nerozsvítilo), s dcerami jsme jednu jarní neděli trávily sbíráním nedopalků po sídlišti a 5000 ks za 3,5 hodiny mě naplnily uspokojením z dobře vykonané práce, byť lehce sisyfovské).
Počítá se i to, že ačkoli celý život toužím po některém plemeni koček, stejně nakonec máme doma kočky z útulku a nebo zachráněné před utopením (a nevyměnila bych je za nic na světě)?
Nejsem moc empatický ani společenský člověk (odpovídá to i nejhoršímu ze všech znamení horoskopu, ve kterém jsem se narodila) a mám dost mezer v tom, jak bych mohla pomáhat. Ráda si tu přečtu, co kdo děláte, a nechám se inspirovat, co bych mohla pro druhé dělat, aby svět byl zase o kapku hezčí.