můj občasný dobrý skutek - potkám na městě starou paní, která velmi špatně chodí a je trochu psychicky mimo, a chystá se vlíct nákup na autobusák. Vždycky vyměknu a nabídnu se jí, že jí tašku na bus odnesu, a pak se s ní 3/4 hodiny vleču k nádraží, kde bych sama došla za 3 minuty, a pak s ní čekám na bus, a celou dobu poslouchám řeči o tom,jak by ji syn vzal autem, ale... a hlavně, jak se ďábel projevuje v špatném chování lidí. navíc na mě všichni cestou koukají ( paní je s ďáblem hlasitá a na našem maloměstě ji asi znají . pak mě ještě bolí pár dnů tenisové lokty, protože jak i když taška není nadměrně těžká, tak za tu dobu procházky to zapůsobí . vždycky se zapřísahám, že příště už ne a charita bude jen v posílání peněz ) ale pak ji zas uvidím za čas, jak se s tou nohou špatně vleče... a protože jsem idealistická měkota