což o to tahání tašky nejde, to jen že mý ruce už nejsou redy na všechno, ale to i doma.
spíš je pro mě náročné plížit se pomalu městem za hlasité řeči o ďáblovi ( jsem nesmělý introvert
) co hlavně nechce být vidět.
moje běžné dobré skutky jsou ty nenáročné , jako "adopce" na dálku seniorů na Ukrajině prostřednictvím arcidiecézní charity. Někomu peníze , které pro mě nemaj takovou důležitost, mohou přece jen trochu vylepšit těžký život. pro našince je to lehoučký dobrý skuteček
proti tomu poslouchat hlasité řeči o ďáblu
) na městě