Takže jedinej správnej dobrej skutek je podle principu Ivánek z Mrazíka? Já si přesto myslím, že evidence vlastních dobrých skutků může být pro ostatní daleko inspirativnější než evidence vlastních cestopisných zářezů.
Neokázalost dobra je nějaký, jak bys řekla, kulturní konstrukt ála "sebechvála smrdí", ale je něco více k "chlubení" - lépe řečeno k prezentaci než dobro?