Přidat odpověď
Odchována Rychlými šípy, Vinnetouem a Jiskrami je pro mne konání dobrých skutků stejná potřeby jako dýchání. Takže lidi nepřehlížím jak širý lán, ale všímám si jich a neopovrhuju ani tím nejposlednějším. Pomoc nabízím, ale nevnucuji. Pomáhám s kočáry do MHD, občas někoho podaruju penězi, zahradními přebytky, šatstvem, potravinami, vodou, donesu houby někomu, kdo už na ně nedojde, postarám se o někoho, dovedu nebo dovezu někoho někam, posbírám cizí bordel, poradím a pomohu, pustím někoho sednout nebo k pokladně. Prostě tak normálně mezilidsky žiju, povídám si s lidmi, usmívám se na ně, jsem milá, vstřícná /ale ne blbá/, ochotná a to vůči komukoli. Nepovyšuju se.
Občas dorazím nějaké umírající zvíře.
O pomoc si sama dokážu taky říct, poprosit, požádat, ale nikoho neotravuju a na nikom nevisim.
Lidská sounáležitost je zdravá pro obě zúčastněné strany. Lidi rádi dělaji dobré skutky, když zrovna nemaji starosti nebo nejsou nasraný. A jo, i ten pocit, že jsem dobrým člověkem z nás dělá dobré a zdravé lidi.
Předchozí