Musím přiznat, že manželova spavost mi teda svého času vadila taky. To máš tak, že od by spal v sobotu do jedné, já bych spala do sedmi. Tím pádem s dětma v pět samozřejmě vstává v ten, co by beztak za dvě hodiny vylezl i samovolně.

A i bez dětí je to na houby - za hodinku vyrazíme na celodenní výlet. Z mého pohledu už jsme tam mohli sedm šest hodin být a o šest hodin dřív se vracet. Ne, že by jedno z toho bylo správně nebo špatně, ale organizačně ideální to není, když jsou lidi navzájem skoro o čtvrt dne posunutí.