Manko,
mám v relativně blízkém okolí dvě ženy kolem 40, které říkají přesně to, co píšeš.
Když na ně koukám s trochou odstupu, tak neumí říct ne, a protože se někdy dost přemáhají, čekají alespoň vděk. Jenže ti, co je o něco žádají, často nechtějí, aby se pro ně nějak extra přemáhaly, tudíž jejich vděk je drobný, protože pomoc považují za drobnou.
A občas se stává i to, že udělají jakoby za někoho něco, co po nich dotyčný vůbec nechce, že vycházejí vstříc, jak říkáš, aniž by o to dotyční vůbec stáli, a pak čekají vděk. No a objekty této vstřícnosti fakt vděčné nejsou, protože by si věc raději vyřešili sami, než pak mít pocit, že jsou zavázáni.
Je to složité, ale umět v pohodě, bez špatných pocitů nebo výčitek odmítnout, to je výborné umění.