Ropucho,

proto jsem ale psala o silnicích s malým provozem, kde nikomu nepřekážím .

Kromě pozornosti je pak třeba brát do úvahy reakční dobu. Je sakra rozdíl, jakou vzdálenost urazí auto v padesátce a ve stošedesátce za 2 sekundy. Můžu být pozorná sebevíc, reakční dobu nezkrátím. Proto mi vadí ti, co vyplňují mezery a zkracují bezpečnou vzdálenost. A na vině je pak ten vzadu, že si měl nechat větší odstup. Když necháš, někdo ti tam vjede a ještě tě vytroubí.

Na suché silnici potřebuješ při padesátce cca 60 metrů na bezpečné zastavení. Kdo je ochoten nechat autu před sebou takovou mezeru?
A v devadesátce sto metrů?

A když jedu na běžné okresce 85 km/h, protože maximum je 90 km/h, tak já jsem nebezpečná, že jedu pomalu? A to nepíšu o situaci, kdy jede řada aut stejnou rychlostí, ale kdy projíždí jednotlivá auta.

Když se zadám dětem úkol na výpočet vzájemné rychlosti těles, rodiče jim nedokážou poradit. Vůbec netuší nic o sčítání a odčítání rychlostí. Nedokážou dítěti vysvětlit, že předjet jen o málo pomalejší auto trvá sakra dlouho, zatímco protijedoucí auto je to hned. Vím, že vysvětlit tohle dětem je moje práce, takže děti to vědí, ale děsí mě, že s těmi rodiči se mohu potkat jako řidič.