Babi, já se celý život trápila tím, že jsem chtěla znát smysl života. Ne svého, i když to taky, ale hlavně obecně života. Proč jsme tady, co tu máme za úkol, k čemu to všecko je? Snažila jsem se číst různé filozofické knihy, pak jsem se modlila, abych dostala dar víry, ať už křesťanské nebo jakékoli jiné, a nic, pusto, prázdno. Do toho deprese, bylo to velmi výživné. No a teď na stáří jsem dospěla k závěru, že to žádný smysl nemá. Neexistuje odpověď na otázku "Proč?" Je to všecko jen náhoda. A smysl mají jednotlivé životy, přinejhorším jen pro samotné jednotlivce a někdy i pro jiné lidi (nebo zvířata).