Val, neboj, ono se to srovná. Oni ti mladí, když ještě nemají děti, mají dojem, že rodiče byli děsný blbci a oni by to přece dělali jinak a lepší. pak se jim ty děti narodí a oni s úžasem zjistí, že éče o děti není taková sranda, jak si jako bezdětní představovali. Jako že dítku řeknu jednou, aby něco nedělalo a ono to už nikdy dělat nebude? Cha, cha, chááá, bude, a ještě stokrát, protože zakázané ovoce nejvíc chutná. A pak prozřou. Dej dceři čas. U nás to bylo némlich jedno a to samý. Já přece blbec a měla jsem toto a tamto, hmmm, kdybych to dceři dneska přehrála z magneťáku, taky by se asi chytla za nos, co svého času mlela za kraviny.