No, naše babička říká na férovku: "Tohle já nepřijmu." Se směju, ale občas je to k zbláznění, nákupy ještě jdou, ale nejhorší je pošta. Jsem si jistá, že to dělá schválně, protože znám doručovatelku, je to hodná paní. Ona jí ale neotevře, protože "se bojí" a pak volá, že okamžitě chlap má nacvičit a mazat na poštu a já nechť se dostavím také, protože až bude na té poště, tak si budeme povídat. To povídat je, co všechno dělal chlapův bratr (preferované dítě, takže ten na poštu nemusí), když byl malý. Dtto "nemůže chodit". Když byla karanténa, dělala jsem si starosti, jak to má babi s vlasama, protože si na účes dost dbá a představovala jsem si, že ji to musí trápit, mě moje příšerné vlasy trápily. Tak jsem si nachystala fidlátka, jedu tam a tam babi šik nabarvená a naondulovaná. Jela k Maruně do Nuslí (ze Žižkova) sockou, karanténa nekaranténa a Maruna ji udělala kompletku, ale jinak samozřejmě nemůže chodit a především ne na poštu a taky je strašně osamělá.