Mám takové prosté plány.Udržet se co nejdéle v kondici,tím pádem moci chodit do práce jak to půjde nejdýl.A na tento klíčový plán nabalovat vše ostatní.Šporovat na případné budoucí pobytové zařízení,aby to nebyla hadí jáma. Nějak nemám chuť tlačit na děti,aby se staraly.My jsme taková soudržná rodina,staráme se jeden o druhého,ale nechci moc tlačit na pilu.Takže dokud je výpomoc v rámci pospolitého života ,je to prima.Ve chvíli,kdyby dětem péče o stařičké rodiče zhltla život,raději zvolím nějaké,pokud možno příjemné, pobytové zařízení. Mám syny a příliš často jsem poslouchala výlevy kamarádky o tom,jak mužíček lpí na péči o seniora v domácím prostředí,pak odjede na kole na kondiční výlet a manželka se stará o tchýni,která teskní po Pavlíčkovi...To ne. jak říkám,dokud to půjde,půjde to.A až to nepůjde,chci si zvolit svoji cestu a také si ji uhradit.