Libiku, já ti nevím, ale co přesně je podle tebe třeba promýšlet čtvrt století předem?
Jak tu někteří ilustrují na konkrétních příbězích a jak je po staletí shrnuto do známého pořekadla, člověk míní a Pán Bůh mění.
A také platí škodolibé Murphyho zákony, takže ti, co nejvíce plánují a mají to nejdetailněji promyšlené, mohou být nejvíce zaskočeni úplně jiným průběhem věcí.
Jistě, je dobré mít rámcovou představu, z čeho budu žít, až nebudu moci vydělávat, a příčetně hospodařit během produktivního života.
Ale jinak si myslím, že problémy se mají řešit, až když nastanou.
Obzvlášť v současném rychle se měnícím světě si vůbec nemůžeme umět představit, v jaké realitě budeme žít za desítky let.