Plány nemám, možná je to chyba, pokud se nepletu, do důchodu půjdu za 4 roky.
Dokud mi bude trochu sloužit zdraví, život moc nezměním. A když si mě nechají v práci, asi budu fungovat, ale zkrátím úvazek, to zaměstnavateli nebude dělat problémy. A až pracovat nebudu, snad mi finance a zdraví dovolí nejen došourat se někam na malou procházku případně do kavárny a taky číst vše, co plánuju a ještě jsem to nestihla, ale i někam občas vyjet. Alespoň po ČR a nejbližím okolí.
Na péči potomka moc nespoléhám, to spíš potomek jednou bude chtít abych fungovala jako babička. Jsem realista.

Nemám plán, nevím co bude a opravdu asi má smysl řešit hlavně dnešek. To ale neznamená, že by se člověk měl nechat budoucností úplně zaskočit, nastat může ledacos a na s něčím se může a musí počítat, na něco se dá připravit, jenže nikdy ne na všechno.
Co se dá udělat, pokusit zajistit alespoň nějakou rezervu a komu se to podaří i příjem nezávislý na důchodu vypláceném od státu. Myslím, že jinak hrozí, že hlavně ti mladší budou jednou v důchodu živořit nebo budou závislí na potomcích. A je mi jasné, že zdaleka ne všichni se zabezpečit můžou.