Libíku, já takové věci neplánuji. Zejména pro to, že jsem cca ve 23 procitla, že moje milovaná maminka, kterou bych nedala, nevyměnila a vždy jsme se se ségrou snažily i o její štěstí, protože ona ho chudák vlastně žádný neměla. ...je žárlivá osoba, která přeje pohodu především sobě. Nerespektuje nic a nikoho. Jiná nebude. Pravidelně se vyrovnávám s jejími výčitkami o mém nevděku. Moje ségra zůstala ve vleku a nemá žádný svůj život a bude z ní pravděpodobně stará panna, sice s úžasnou nemovitostí a servisem maminky, ale bude sama. I ona si nárokuje nyní naše děti, že oni vlastně ten její majetek zdědí, tak by měli pomáhat a měli by jí alespoň 1x za týden zavolat a různý jiný hitovky.

To poslední, co očekávám od svých děti je vděk. Přišly na svět z lásky, ale sami si to nevybraly. Jsou malé a zatím samozřejmě jejich životy ovlivňujeme my rodiče. Postupně je necháváme roztahovat křídla, padat na zobáčky, ošahávat a potýkat se s nástrahami světa. Budu moc ráda, když zůstaneme v jejich životech a moc ráda budu hlídat svá vnoučata, nikdy jsem nebyla fixovaná na nějaké místo, postel, záchod nebo já nevím co?! Naše babičky mají různé fixace proč nemohou přijet ani na víkend. To já jsem prostě nikdy neměla a doufám, že i do budoucna mi nebude vadit uvařit si svůj čaj v dceřině kuchyni, vegetit v synovo obýváku, když je rodina v práci a pak dojet do školy vyzvednout vnoučata, jít s nimi na zmrzlinu, od akvaparku nebo jen tak ve vsi do lesa, protože pro rodiče je to v běžné pracovní dny komplikované. Tak třeba čas od času udělat rodině jiné klima.
Když budou děti chtít, věří, že to budu dělat velmi ráda.
S manželem neplánujeme hnout se z našeho malého bytu. Možná koupě nějaké chalupy v horách. Pěstovat bylinky a drobnou zeleninu,přátelské sousedské vztahy, abych mohla být flexibilní na týden odjet za dětmi. Když o to nebudou stát, mám mraky knih, které do důchodu asi nestihnu přečíst. Spoustu míst a přátel, které bych ráda navštívila. Nevadí mi jít sama do kavárny, kina, divadla nebo na trek.