"...řešit je třeba 1) bydlení 2)prachy 3) vztahy"

Libiku,
a co z toho vyřešíš v předstihu dvaceti, pětadvaceti let? Vždyť se to všechno mění v daleko kratším časovým horizontu.

Monty, jakto? Na bydlení vhodné na stáří (tedy hlavně vlastní a bez schodů) jsme s manželem odkládali peníze prakticky celou pracovní historii a RD jsme naplánovali a já postavila tak, aby se v něm dožít dalo co nejsnadněji - nepředpokládám, že se budu ještě stěhovat. Takže to jsou řády desítek let přípravy a pak finálního bydlení. Ne že by na to člověk myslel denodenně od pětadvaceti dodnes, ale nějaká vize co pak, až nebudeme pořád někde v luftě, ale potřebovat občas i jen sedět a hledět do krajiny, tam byla.

Prachy prakticky totéž - zaměstnání s odvodem na důchod tak, aby byl slušný, plus spoření. To není otázka pár let.

Vztahy jsou samozřejmě celoživotní záležitost - s dětmi stopro snad u každého, s MM u mě též, širší rodina, přátelé... to jsou trvalé věci, které se sice samozřejmě nějak vyvíjejí, ale vytváříme je též po desítky let, a jistě další desítky let budou podle toho základu ty vztahy dál vypadat (s těmi, kdo přežijí).