Inko, tohle mě fakt donutilo sáhnout si do svědomí, máš pravdu....

Na druhou stranu, mám kdesi v papírech od dvou odborníků, že jsem ze situace s mámou dost v p.deli a dost obtížně se s tím vyrovnávám, jakkoli si prý sáhnout do svědomí opravdu umím. Někdy to prostě fakt nejde.

Jednou jsem (s bříškem, po amniocentéze) ukecávala mámu, aby mi přišla pomoc s babičkou při tahání do/z vany (Alzheimer). To se stalo (měla to ke mně 200m), ale měla jako obvykle řeči. Už jsem toho měla dost a zoufale jsem na ni houkla: "Mami, vždyť já se o tebe jednou taky postarám, jako se teď staráme o babičku!" Odvětila, že to jsem asi spadla z višně, že ještě jednou budu ráda, když se ona postará o mě...