Přidat odpověď
Kroniko,
já myslím, že by každé z dětí mělo říct, jak si představuje péči ze své strany. Ne říkat, co očekávám, od toho druhého, ale co já sama jsem schopna a ochotna poskytnout. A buď se ty jejich představy setkají, takže tu péči pokryjí, nebo ne a pak se musejí začít domlouvat, co s tou mezerou. A komunikace by měla probíhat stylem "a nemohla bys přeci jen přijat každý druhý víkend místo jednou za měsíc? Když já budu mít matku doma pořád, je pro mě jeden víkend volna za měsíc málo."
"Ne, to nemůžu, to už je na mě moc."
"No na mě taky, tak jak to vyřešíme? Je tu sousedka, která by byla ochotná se o ni víkend postarat, ale stálo by to x. A na to já nemám. Mohla bys to platit ty?"
"No já bych mohla zaplatit půlku."
"Ale já nemám ani na tu půlku. Tak jestli se nám nepodaří dát to nějak dohromady, budeme muset dát mámu do zařízení Y."
Předchozí