Co vím, tak máma měl důchod 8500 Kč a to proto, že za komunistů po 1968 nesměla dělat v kultuře na plný úvazek, tak dělala průvodce formálně na dohodu (to se tolik nekádrovalo) do 50% a co bylo nad to, to psali v mzdové účtárně na někoho jiného s kým byla dohodnutá (kolegyně se stejným příjmením).

Jenže díky tomu jí ta léta počítali jenom polovinou. No a pak ji těsně před revolucí pro politický průšvih vyhodili z PISky (oni na ní měli spadeno i proto, že prosadila "fakultativní vycházky" v několika pražských odborových hotelech, což sice bylo víc, než bylo původní, ale musela si sama prodávat lístky a a jim to připomínalo podnikání. Tak když si nějaká paní komunistka stěžovala v roce 1989 (kdy o Masarykovi psalo Rudé Právo), že se při prohlídce Lán zastavili na hřbitově u hrobu TGM, tak ji vykopli.

Naštěstí ji tehdy pomohl známý hoteliér, který se ženou založili družstvo průvodců, tak tam doklepala zbytek socialismu a po roce 1990 si udělala živnost. Jenže v konkurenci se už neprosadila, soustředila se na domácí CR a byla to dost bída. Stala se lektorkou a zkušební komisařkou pro průvodce, spolupracovala s několika školami. Ale byla to i tak dost bída. A v té době jistý japonsko-český majitel cestovky (nějaký T. Okamura) si prosadil na MMR, že průvodcovská činnost přejde mezi živnosti volné, aby mu Prahu mohli dělat průvodci najatí v Polsku, kteří Prahu často viděli až se skupinou. A bylo po podnikání. Tak na stará kolena nastoupila na VOŠky CR, jenže učit mohla jenom průvodcovství, někdy dějiny kultury a cestovní ruch (ale jako nekvalifikovaná na IČO).


Čili nakonec nic moc důchod.