Z rozhovorů a výčitek mamky mi vyplynula ještě jedna věc: Předchozí generace si obvykle byly blíže, pokud jim někdo neemigroval - u nás tak 1/3 sousedů v činžáku, kde jsem vyrůstal, měla děti za kopečky.

Mamka mi totiž občas vyčítala, že ona se starala o babičku a dědu (bydleli o 4 patra níže). A že my jsme daleko, ona mluví do zdi, ... (Obvolala každý den celou rodinu i děti.)

A že zase její maminka se starala o nemocného pradědu - tchána. (A pak jí to komunisti neuznali do důchodu a skoro neměla důchod, i když byl odbojář, ale nekomunista.)

A že se chováme jinak.

Jenže realita: většinou spíš babička pomáhala mamce se mnou atd. Teprve když babička umřela, tak cca jeden rok se starala o dědu, aby měl co jíst, ale sama byla mamka už vdova.

Ale byl fakt ze ty generace žily poblíž.