Kvalitně jsem se dospala, hodně jsme se sblížili s partnerem, velmi nám to šlo s dítětem (nasmály jsme se při učení na přijímačky), obstála jsme v práci a šéf mě bere jako parťáka a už nemá záchvaty nepostradatelnosti.

Doma jsem měla čas si všimnout, jak to tady vypadá a poznenáhlu jsme se pustila do rekonstrukcí.

Ale zažila jsem i strach a vztek.

Obecně si ale nemyslím, že prožíváme něco kór moc vyjímečného a že bychom bez lockdownu byli až tak jiní lidé s jinou náladou (vyjma těch, co zasáhla smrt (a jejich rodin), samozřejmě, R.I.P.~x)