Podobné prozření u mě přišlo po jiné životní události, ale bylo to celkem podobné. Teď a tady, neohlížet se do minulosti, ale ani neplánovat moc dopředu. Nedělat katastrofické scénáře, případně katastrofy řešit, když nastanou. Ono to "všechno zlé je pro něco dobré" má v sobě kus pravdy.
Nicméně i tak člověk zapomíná a časem začne zase vyšilovat kvůli kravinám. Prostě tě to časem trochu přejde
Ale to určité osobní přenastavení zůstává.
Takže třeba covid přežíváme zatím dobře, víme, že bylo hůř. O práci jsme nepřišli, děti se s distančkou popasovaly skvěle, udělali jsme si s mužem i radost v rámci svých zájmů. Manžel veteránem, já štěňaty. Jsou to první štěňata, která jsem pomohla přivést na svět, s "přítelem na telefonu" . Takže máme doma radost. Zvířata (a mláďata obzvlášť) jsou nejlepší terapeuti.