Prohloubilo to můj odpor k vaření. Jsem smutná, že se nedá naplánovat dopředu pořádně dovolená. Tím mě i méně uspokojuje práce -vždy jsem se velmi těšila na cestování, v zimě na lyžování a zdůvodňovala si tím pracovní zápřah - že vydělávám pro rodinu na tyto záležitosti. Ted jaksi nemám motivaci k výkonům. Starší syn se ještě víc izoloval ve svém světě u PC a nevím, jak to s ním celkově dopadne.
Jako cítím vděčnost a pokoru, že se rodině vyhnuly těžké průběhy, nedej bože úmrtí. Ale že bych byla klidnější a spokojenější, to po mě fakt nechtějte