no, já měla oblíbeného Rhetta
A Scarlett byla blbá jak dlabaný necky, ale člověk nedokázal přestat číst...čekala jsem, že jí to začne docházet, jak blbá rozhodnutí dělá...a pak už mě tááák hrozně vytáčela ta společnost, která si z ní udělala symbol zla, že mě to zase hnalo dál, až ke konečnému naprostému pochopení, proč ta postava byla taková, jaká byla

Poprvé jsem četla ve 14 a děsně ořvala ten konec. A pak zase hrozně ten začátek od Ripleyové s pohřbem Melanie.
Je to napsané velice střízlivě, žádná velká gesta, silná slova, na svoji dobu je to dost moderní styl.
Jediný příběh, který jsem dokázala jedním dechem číst a prožívat, ačkoli s hlavní hrdinkou naprosto nesouzním, a její vztah k prvním dvěma dětem mě doslova drásal.