chci říct, na styl Mitchellové (moderní, střízlivý, jedinečný) to nemá - ale není to kniha k zatracení, pojetí je odlišné, ale tu základní linii "jestli si Scarlet někdy bude mít s Rhettem co říct, jestli dospěje" vykresluje dobře.
Ta atmosféra poválečného Charlestonu, to, že si tam Scarlet už uměla přirozeně vybudovat svoje postavení a spřátelit se - to, že odmítla dědečkovo dědictví - ty sociální občanské nepokoje v Irsku - tyhle linie nejsou špatné. Na vyprávění Mitchellové to nemá, jo, krapet tam zavoní červená knihovna - ale já to Ripleyové odpouštím