Moje děti po ostatních dětech vůbec netoužily. Dcera si ve školce hrála zásadně sama a s dětmi se vůbec nebavila. Když jsme šly třeba venku a nějaké dítě ji pozdravilo, tak mlčky odvrátila hlavu. Syn si trochu s dětmi hrál, ale že by měl vysloveně nějaké kamarády, to neměl. Ani na prvním stupni ve škole se to moc nezlepšilo. Snažila jsem se, aby chodili do kroužků, ale tam se taky s nikým nepřátelili. Hráli si jen spolu. Číst se naučili až ve škole, i když syn uměl všecka písmenka před první třídou, poskládat je do slov a do vět se naučil ve škole, i když dost brzy. Dcera tak nějak normálně během první třídy. Ani já jsem neuměla číst v předškolním věku, i když knížky jsem milovala, ale babička mi hodně četla, vlastně kdykoliv jsem si řekla, takže mě to samotnou nijak nepudilo, abych se učila číst.