Nejsem profesí psycholog, ale puberta zamává s kdekým. Děcka si přečtou na netu "3 jednoduché rady, jak na akné", "5 rad, co nesmíte dělat" a mají dojem, že svět je děsně jednoduchý, problémy neexistují nebo se řeší obratem ruky a že rodiče jen zbytečně prudí. Znalosti naskáčou do hlavy samy a děcka se cítí být řediteli Zeměkoule. Já bych se snažila zapracovat na jejím sebevědomí. Vysvětlit, že neplněním úkolů si zadělává na problémy sama sobě. Dobře, škola jí může dát dočasně nějakou úlevu, ale znalosti budou chybět jí, a co bude dělat v okamžiku, až přijdou příjmačky a znalosti bude potřebovat? A posilovat sebevědomí. Podle toho, co píšeš, je to dítě na pokraji deprese, ale ono to souvisí i se sebevědomím. Má vůbec dostatek volného času na psychický odpočinek? To posílené sebevědomí dokáže i depresi překonat. Ale já nejsem psycholog, mám jen střední pedagogickou a pár roků praxe. Jen píšu, co se mi osvědčilo v praxi.