"ale třeba získat praxi a rychlost v matice bez nějaké té domácí přípravy nejde"

Proč by nešlo? Nikdy jsem doma nad školní matematikou netrávila ani chvíli, i domácí úkoly jsem dělala ve škole, většinou ještě tu hodinu, kdy byly zadané. Bělouna jsme měli jako běžnou učebnici, zpětně mi úplně jednoduchý nepřijde, ale tehdy mi to nepřišlo.

A ani na gymplu jsem se matice nevěnovala a to ani přípravou na maturitu. Z matematiky jsem měla většinou jedničku.

Jediná matika, kterou jsem řešila doma, bylo domácí kolo matematické olympiády a knížka 777 matematických her a hříček.

Ale já tomu učení nikdy moc nedala, proto se učit neumím. Stejně jako Monty si sice pamatuju básničky a texty písniček, ale naučit se text, který nemá rytmus a rýmy je pro mě nemožné. Nemám ani fotografickou, ani eidetickou paměť, mám paměť pouze emoční a logickou, což k pamětnému učení nestačí.

Na VŠ jsem se učila tak, že jsem šla na zkoušku "dutá", přišla jsem hned ráno a nechala si vyprávět, co kdo měl za otázku. Případně když ti, co čekali, občas nadhodili otázku, co je napadla, tak jsem vždy věděla, kde to v poznámkách mám, takže jsem dohledala, vysvětlila (z těch poznámek, psala jsem si je vždy sama a tak, že mi to fungovalo jako vyvolávač toho, co proběhlo na přednášce). Těmito hovory jsem se připravila na většinu zkoušek, nefungovalo mi to jen na ty vysloveně paměťové. U botaniky a dendrologie mi nepomohlo ani to, že to jsou vědy, které mě baví a umět jsem je fakt chtěla.