Délka pracovní doby je ve výsledku na dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, na výběru zaměstnání a na vhodnosti pro dané odvětví. Pokud je zaměstnanec produktivnější při určité délce doby (na neregulovaném trhu) pak má taková doba tendenci se prosadit. Dále záleží na motivaci zaměstnanců, na tom, kolik z nich preferuje jaký poměr mezi mzdou a volným časem. Ve výsledku dostane každý tolik peněz, kolik hodnot vyprodukuje svojí prací. Můžete pracovat o 20% méně a pak budete tudíž dostávat o cca. 20% méně peněz. To je na vás. Zaměstnavatel má k dispozici tolik hodnoty, kolik mu jí svou prací zaměstnanci vytvoří. Z toho pak platí jejich mzdy + další náklady. Méně hodin práce = (obecně) menší produkce = menší mzda. Volné dny, "placenou" dovolenou i všechno si odpracujete sami v době, kdy jste v práci. Někteří by to rádi regulovali zákonem, protože mají dojem, že zaměstnavatel si ty peníze snad nechává pro sebe (nemusí bojovat v konkurenčním boji zaměstnanců) a že se z méně práce vytvoří stejné množství hodnoty. Jak bude růst produktivita práce, tak bude postupem času přirozeně klesat i pracovní doba. Pak už bude zákon jenom následovat realitu a určí nějakou "standardní pracovní dobu"