Monty, jo, souhlasím.
Nám se tedy dost věnoval tatínek, asi nadstandardně na tehdejší dobu, bral nás ven a hrál si s námi i doma, ale i tak zbývala hromada času, kdy rodiče byli v práci, obstarávali domácnost nebo si prostě dělali své věci.
Televize se nepouštěla, virtuální svět neexistoval, díky tomu vznikalo hodně prostoru, který asi dnešní děti neznají.
U prarodičů jsme ani neměli hračky jako doma, tam si s námi děda zahrál karty a jinak jak píšeš, motala jsem se babičce v kuchyni, tahala kočku, šmejdila ve skříních, nasazovala si babiččiny natáčky, kreslila si propiskou na okraje novin (papíry a pastelky tam nebyly) a podobně. A byla jsem kupodivu šťastná a spokojená. Prarodiče nikam nespěchali a povídali si se mnou, to bylo nejvíc.