A ještě jedna věc, kouzlo prvostupňové výuky je právě v tom, že učíš vše, propojuješ předměty, nemusíš se přesně držet rozvrhu, vše přizpůsobuješ potřebám dětí. Pokud už od první třídy do toho vstupuje více než další jeden člověk (i ten jeden omezuje, ale s jedním se ještě domluvit jde), celý ten systém padá.

Loni, když mi do třídy dali tu studentku na zaučení, tak jsem se měla vzdát nějakého předmětu (fakticky dvou nebo třech), které by učila ona. Odmítla jsem. Řekla jsem, že jí poskytnu daný počet hodin napříč všemi předměty, aby si je vyzkoušela všechny a zároveň abych já nepřišla o možnost pracovat mezipředmětově. Vedení souhlasilo a studentka byla nadšená, protože to je hodně velký rozdíl, procházet s dětmi vším, nebo učit je dva, tři předměty.

Proto stále utíkám z 2. stupně, ta práce je prostě jiná.