"takže ty provázané "matiky češtiny" učila po - čt jedna osoba, a v pátek jiná s tím, že v pátek se víc procvičovalo to, co se "nalézalo - učilo" během týdne"

A přesně tohle je styl učení, který mi nevyhovuje. Oddělování předmětů, oddělování výkladu a procvičování...oddělování dnů....

Když mám projekt na týden, tak musí ladit všechny předměty dohromady (dá se oddělit TV, HV a AJ, ale je to škoda). Nikdy jsem dětem dopředu neříkala, co se budou učit, maximálně jsem jim po dnu nebo týdnu shrnula, co nového už se naučili. Ale většinou prostě dny plynuly, oni si "hráli" (tak to vnímali rodiče), jedno navazovalo na druhé, propojovaly se dílčí poznatky....tento systém nevyhovoval ani té mé studentce, líbilo se jí to, ale neuměla to přepínání a prolínání předmětů, což limitovalo v práci mě i ji. Pro mě to znamenalo omezit mé aktivity a pro ni z nich vycházet při jejím způsobu práce.

Samozřejmě, že to jde. Ale není to ono.

A domlouvat se extra nedalo, protože to znamenalo sejít se hodinově i po vyučování. Ne že bych nechtěla, ale končilo to na tom, že když já ještě učila na druhém stupni, ona na mě musela třeba dvě hodiny čekat. Obecně je problém sladit režim dvou lidí, kteří žijí jinak a učí podle jiného rozvrhu.
S kolegyněmi z paralelek jsme se nedokázaly sejít vůbec, stačilo, že jedna má malé děti a druhá pečuje o starší osobu, takže i když já vlastně mohla kdykoliv, nesešly jsme se. A to jsme kamarádky, takže vůle k domluvení se byla velká.

Taky jsme s kolegyněmi z paralelek točily tři předměty mimo běžnou výuku, kdy jsme se jednou nebo dvakrát do měsíce protočily, jedna s Hejného matikou, druhá s dramaťákem a třetí s etickou výchovou, děti to bavilo, ale bylo to jen oživení, které nijak nesouviselo s tím, co se učilo, a i tak nebylo úplně snadné se domluvit, aby se nám to hodilo. Mít to tak každý týden bych nechtěla, to je o těch 60 dětech místo 20, kde 40 člověk prakticky nezná.