Byla jsem tak vedená já, a jako mámu malého dítěte mě to trápilo asi i příliš. A bylo to zbytečný. Já jsem teda na hluky, opakující se zvuky, citlivá hodně. Ale jsem si vědoma toho, že je to i můj problém. Ale jsem vděčná, že nežiju v paneláku, tam bych se asi zbláznila. Jediné, co mi fakt usilovně drásá nervy, jsou zvuky bránící spánku. Sousedé mají balkónky, kuchyně přímo proti oknům naší ložnice. A díky uspořádání prostoru se nám to všechno odráží. I běžný hovor a cinkání nádobí zní večer jako rány a křik. A sekání trávy - to mě dere občas soused na chalupě, čilý důchodce, který jde kutit třeba v 7.30 něco se sekačkou, sekerou, pilou, atd. Navíc má nesmírně zvučný hlas. V neděli v 7hodin ráno jsem ochotna ho jít fakt inzultovat.