"...vzdálenější okolí mi spíš vyčítá emoční plochost a že o mně nic neví."

Val,
pravidlo č. 1 - čím víc kostlivců ve skříni, tím hůř.
Já nejsem "od přírody" sdílnej člověk. Resp. nemám a nikdy jsem neměla potřebu mluvit o věcech, který pokládám skutečně za důležitý - pro sebe důležitý. Za prvý je jich málo a za druhý jsou to věci, do kterých se většina lidí stejně nedokáže nijak vpravit. Zjistila jsem ale, že bagatelní věci, který mají nějaký reálný podklad nemá smysl "kopat pod postel", protože lidi z nějakého důvodu zajímá to, co schováváš, i když jsou to úplné ptákoviny. A funguje to.