Jasné, i já si říkám, kdo jsem, abych někoho vychovávala ? jsem jejich matka ?
tedy neříkám si to jen v problematice hluku, ale i třeba úklidu naší bytovky. Dokud tu bydleli staří nájemníci, bylo běžné dodržet ústní dohodu a střídavě uklízet schodiště. Mladí lidé , zde žijící, třicátníci, na to serou. Schody černé vprostředku schodu, jako nebyly nikdy v době mého dětství nebo rané dospělosti. Neuklidí, jak je rok dlouhý. Jednem se nechce, druzí jsou tu jen 5 let v nájmu ( od příbuzného ), staví, a proč by marnili čas úklidem. Mám s tím problém. Nepřipadá mi správné, uklízet jen sama ( což v pravidelném intervalu ve svém patře dělám ). ale je mým úkolem někoho o generaci mladšího vychovávat k úklidu ? Je mi 50, sousedům kolem 30, mají své vlastní rodiče k výchově
Je to odraz toho " nebudu dělat co mě nebaví " - vím ze zdejších diskusí , že je to hodně rozšířený přístup k životu.